Glaukom (lidově zelený zákal) je označení pro určitý typ poškození zraku, jehož podstatou je poškození očního nervu. Předpokládá se, že obvyklým způsobem vzniku poškození je vysoký nitrooční tlak, ale nemusí to být jediná příčina, protože se vyskytly případy tohoto onemocnění u lidí, u nichž nebyl vysoký nitrooční tlak prokázán. Primárních příčin zvýšení nitroočního tlaku a vzniku glaukomu může být nepřeberně mnoho, od infekce přes poruchu regulace tvorby nitrooční tekutiny až po ucpání odtokových kanálků pro tuto tekutinu.

Příznaky

Nejzákeřnější na této nemoci je fakt, že zpočátku je obvykle pro pacienta zcela bezpříznaková, objevit počínající onemocnění či významné rizikové faktory (tj. např. zvýšený nitrooční tlak) může pouze podrobné lékařské vyšetření – právě riziko glaukomu je jeden z nejvýznamnějších důvodů pro pravidelné preventivní prohlídky u očního lékaře. Teprve když se glaukom rozvine, dochází nejprve téměř k nepostřehnutelným výpadkům zorného pole, později pak k již zřetelným poruchám periferního vidění a rozmazanosti okrajů zorného pole.

V tomto okamžiku již pacienti většinou registrují problém a přicházejí k lékaři, je však již poměrně pozdě. Následná léčba už totiž nemůže vrátit oku dřívější schopnosti, neboť poškození očního nervu je nevratné, může pouze snížit nitrooční tlak a tak zastavit další destrukci zraku.

Nitrooční tlak

Zvýšený nitrooční tlak představuje nejdůležitější rizikový faktor pro vznik glaukomu. Do dnešní doby není zcela zřejmé, jak přesně zvýšený nitrooční tlak zrakový nerv poškozuje. Podle jedné z nejuznávanějších teorií způsobuje zhoršení krevního zásobení zrakového nervu. Zajímavé je, že u některých lidí s vysokým nitroočním tlakem se glaukom nikdy nerozvine, zatímco někdo jím onemocní přesto, že jeho nitrooční tlak je v normě. Z tohoto důvodu nelze ani určit „bezpečnou“ hranici výše nitroočního tlaku, i když pro běžné potřeby se mluví o hodnotě 21 mmHg. Nitrooční tlak se dnes většinou měří pomocí tzv. bezkontaktního tonometru. Z měřícího přístroje vylétne do široce otevřeného oka proud vzduchu a podle prohnutí oční rohovky pod náporem tohoto vzduchu se určuje odpor rohovky daný právě nitroočním tlakem. Dříve se běžně používalo měření nitroočního tlaku pomocí závaží zavěšeného na pružině, které se přikládalo po místním znecitlivění přímo na oční rohovku. Dnes toto nepříjemné vyšetření zůstává vyhrazeno pro extrémně vysoké hodnoty nitroočního tlaku, které nemohou být změřeny bezkontaktně.

Diagnostika

Glaukom by měl být diagnostikován na základě uceleného komplexního vyšetření, které by mělo obsahovat:

• Rodinnou anamnézu
• Nitrooční tlak korigovaný dle biomechnických vlastností rohovky
• Zorného pole
• Vyšetření duhovkorohovkového úhlu – stanovení zda se jedná o glaukom s otevřeným nebo uzavřeným úhlem
• Biomikroskopické vyšetření zrakového nervu a vrstvy nervových vláken
• Využití nejmodernějších zobrazovacích metod:

1. Zobrazení zrakového nervu 3D přístrojem HRT3 – výhodné i pro sledování změn v čase

2. Barevná fotografie zrakového nervu

3. Spektrální OCT – vyšetření vrstvy nervových vláken a komplexu gangliových buněk v oblasti makuly

• aj.

Léčba

Existuje několik typů léčby. U začínajícího glaukomu obvykle postačí oční kapky,které sníží nitrooční tlak a to buď snížením tvorby nitrooční tekutiny nebo zlepšením jejího odtoku. U těžších případů pak nastupují operace za účelem otevření (rozšíření) těchto kanálků.