U mě si můžete vybrat brýlové značkové čočky od většiny výrobců na našem trhu. Většina zákazníku se soustředí na výběr brýlové obruby a přitom je to pouze půlka celku! Výběr vhodné brýlové čočky a následných povrchových úprav je neméně důležitá, spíš bych řekl, že důležitější!

Základní rozdělení brýlových čoček je na minerální (skleněné) a plastové. Tyto čočky dále můžeme dělit na dioptrické, sluneční.  Brýlové čočky se mohou samy zabarvovat dle intenzity UV záření do odstínů, které si sami zvolíte. Běžné barvy jsou hnědá, šedá a zelená.

Na brýlové čočky se ve vakuu napařují zušlechťující ultratenké vrstvy, které zvyšují kvalitu, stálost a odolnost. Základní zušlechťující vrstvy jsou, antireflexní vrstva, hydrofobní úprava a tvrzení. V tomto článku se budeme postupně věnovat všem těmto vrstvám.

Antireflexní vrstva

Antireflexní vrstva – volitelná povrchová úprava plastových i minerálních brýlových čoček, která minimalizuje tvorbu odrazů na povrchu čočky. Princip spočívá v interferenci světla na tenkých vrstvách za podmínek utlumení odražených paprsků. Čočka s antireflexní úpravou vyniká vyšší propustností pro světlo a uživateli poskytuje čistý a odrazy nerušený pohled, čímž mj. omezuje únavu očí. Není technicky možné vyrobit antireflexní vrstvu tak, aby eliminovala odrazivost paprsků celého barevného spektra, proto u „antireflexních čoček“ nacházíme jemný zbytkový odstín v barvě (fialová, zlatá, modrá, zelená), ve které je zbytková odrazivost nejvyšší, ačkoliv samotná čočka včetně všech vrstev je ve skutečnosti naprosto čirá. Antireflexní úprava není tvořena jen jednou vrstvou, nýbrž celou sérií vakuově napařovaných tenkých vrstev s různým indexem lomu, které jsou navrženy tak, aby eliminovaly odrazivost světla pro co nejvíce spektrálních čar viditelného záření.

Tvrzení

První generace tvrzené vrstvy na povrchu plastové čočky byla použita v roce 1970. Jednalo se o princip nanesení minerální vrstvy na povrch čočky metodou vakuového napaření. Molekuly látky byly z křemíku a procedura byla nazvána „quartzing“. Problém byl s teplotní roztažností obou materiálů. U CR39 je koeficient teplotní roztažnosti přibližně 20krát větší než u křemíku. To vedlo k porušení vrstvy vlivem teplotních změn. Od roku 1975 bylo ke tvrzení použito speciálního tekutého laku z polysiloxanů nebo akrylu na povrch brýlové čočky. Spojení organického materiálu s anorganickým bylo dosaženo díky nahrazení některých atomů uhlíku atomy křemíku. Díky tomu je povrchová vrstva čočky nejen tvrdá, ale také, díky existenci dlouhých hydrouhlíkatých molekul elastická, což zajišťuje její správnou adhezi k povrchu čočky. Lak se na povrch čočky aplikuje dvěma způsoby, které se nazývají „ponořování“ (dip coating) a „rotační roztírání“ (spin coating). Tato druhá generace tvrzení se stále používá. Dále bylo nutné vyvinout tvrzenou vrstvu, která by mohla fungovat spolu s antireflexními vrstvami, které se na povrch čoček také nachází. V 90. letech 20. století se objevil nanokompozitní materiál, který by těmto potřebám dobře vyhovoval. Nové materiály pro tvrzení jsou na bázi křemíku a jsou nanášeny na povrch čočky ve vakuu. Nanokompozitní materiál obsahuje téměř 50 % křemíku v elastickém pojivu. Tento materiál je v tekuté formě nanášen na povrch čočky podobným mechanismem jako u druhé generace. Po nanesení následuje polymerace za teploty kolem 100 °C. Výhodou tohoto tvrzení je vysoká odolnost proti poškrábání, relativně vysoká pružnost vrstvy, velice nízký koeficient tření.

Hydrofobní úprava

Hydrofobní úprava „zarovnává“ nerovný povrch antireflexních vrstev a přispívá k tomu, aby se v těchto nerovnostech neusazovaly prachové částice. Výsledkem je lepší a jednodušší čistění brýlí. Nejmodernější hydrofobní úprava obsahuje i oleofobní složku, která umožní ještě snadnější čištění brýlových čoček.