Historie brýlí a brýlových čoček
Historie brýlí a brýlových čoček
První písemní zmínka o potřebě korekce zhoršujícího se zraku pochází z období kolem
roku 100 před naším letopočtem. Nacházíme ji v listě napsaném významným Římanem,
který v něm vyjadřuje svou frustraci a beznaděj nad svým věkem a problémy z toho
plynoucími. Za svůj nejvážnější problém považuje zhoršující se zrak. Ten se mu zhoršil
natolik, že se musel úplně spoléhat na své otroky, co bylo pro muže jeho postavení
nepřijatelné.
První důkaz o použití korekční pomůcky však pochází až z let kolem roku 4 před naším
letopočtem. Jednalo se o kouli naplněnou vodou, která poskytovala zvětšení a pomocí ní
pří Seneca – římský tragéd, přečetl všechny knihy, které se v tom období nacházeli v Římě.
Dalším významným Římanem, který používal korekční pomůcku, byl císař Nero. Ten si
při sledování gladiátorských zápasů dával před oko smaragd, jehož zelená barva filtrovala
sluneční záření a poskytovala mu tak ochranu před poškozením zraku slunečným zářením.
V jeho případě však nešlo o korekční pomůcku v pravém slova smyslu, ale spíš
o předchůdce dnešních slunečních brýlí.
Kolem roku tisíc našeho letopočtu vznikli tzv. „čtecí kameny“. Jednalo se o sférické
sklo, které se pokládalo na čtený text. Dnes je známe převážně pod pojmem lupy a jsou
pokládané za první zvětšovací pomůcku.
Čtecí kámen z roku 1482
Za první, skutečně doložené důkazy o vzniku brýlí pokládáme až dokumenty
pocházející ze 13. století. Hlavním dokumentem potvrzující tenhle fakt je dílo Angličana
Rogera Bacona „Opus majus“ z roku 1267. V tomto díle se dozvídáme, že staří lidé
můžou vidět písmena opět dostatečně velké použitím skleněných kulových segmentů.
Tenhle poznatek proto můžeme považovat za první důležitý krok ke vzniku brýlí. Jméno
a místo vzniku brýlí však doposud neznáme. Většina historiků se však přiklání k teorii, že
brýle vznikli v Benátkách nebo ve Florencii v letech 1285 – 1289. Tuhle teorii podporuje
i několik dochovaných dokumentů. Například v rukopisu z roku 1289 „ Traite de con uite
de la famille“ se jeho autor Ital Popoze vyjádřil, že pokud by nebyly vynalezeny brýle tak
by nemohl ve svém pokročilém věku číst a psát. Z dokumentu taky vyplývá, že brýle byly
vynalezeny nedávno, co skutečně podporuje teorii, že brýle museli skutečně vzniknout
někdy mezi roky 1268 – 1289. Významným dokumentem je taky výnos Vysoké rady města
Benátek z roku 1301, ve kterém je uvedené, že bylo zakázané nahrazovat křišťálové sklo
pro brýle sklem obyčejným pro jeho nevyhovující vlastnosti. Teorii, že brýle vznikli někdy
mezi roky 1268 – 1289 podporuje i další dochovaný dokument pocházející z roku 1306.
V něm mnich Giordano da Rivalto z Pisy zaznamenal, že od vynálezu brýlí, jednoho
z nejužitečnějších vynálezu světa neuplynulo ještě ani dvacet let.
Zápis o prvém samostatném výrobci brýlí pochází z roku 1305 a jeho jméno bylo
Alexandr della Spina. V tomhle období byly brýle zhotovovány z plankonvexních
(plankonkávních) kulových segmentů, broušených ze skla nebo křišťálů. První brýle ještě
neměly stranice a proto se musely přidržovat mezi okem a písmem. Brýlové skla se začala
vkládat do obroučky až později. Nejdřív se vkládaly do jedné a později do dvou obrouček
(očnic) spojených můstkem. Můstek měl tvar otočeného písmene „V“ a spájel dvě
samostatná skla osazené v obroučce. První obroučky byly vyrobeny z kostí, později se
začali požívat i jiné materiály jako například železo, stříbro, zlato, rohovina, kůže,
želvovina nebo dřevo. Tyto brýle bylo nutno přidržovat před nosem.
První brýle zachycené umělcem pocházejí z roku 1352, čeho důkazem jsou malby
Tommasa da Modenu. Jedná se vlastně o soubor fresek, na kterých jsou zobrazení dva
bratři, kteří čtou nebo opisují rukopisy. Jeden drží v ruce lupu, ale druhý má na nose
nasazené brýle.
Od momentu vynalezení brýlí existoval problém jejich přichycení na hlavu. S tímhle
problémem si vynálezci lámali hlavu téměř 350 let. V průběhu těchto let se brýle
upevňovali ke klobouku, skřipcem na nos, přivazovaly se tkaničkami přes zátylek, nebo
byly tkaničky vedeny za uši a na koncích měly závažíčka. Postupně se začaly dělat brýle
s pevnými straničkami, no ty nebyly zahnuté za ušima, ale přítlakem držely po straně
hlavy. S pokusy přichycení brýlí pomocí pásků kovu jdoucích k uším se začalo až v 17.
století. K rozvoji tohohle typu uchycení přispěli i španělští a italští misionáři, kteří přinesli
do Evropy model brýlí vyrobených v Číně. Tyto brýle obsahovali malé keramické nebo
kovové pásky připojené k očnicím. V roce 1730 pak na základě těchto brýlí sestrojil
londýnský optik Edward Scarllet brýle se straničkami, které se upínaly za ušima.
Tyto brýle se pak rozšířily po celém kontinentě. V roce 1752 vylepšil James Ayscough
straničky vynalezené Edwardem Scarlettem. Šlo o straničky vyrobené ze dvou pásků kovu,
které se stejně jako straničky před tím upínaly za ušima. Rozdíl byl však v tom, že
straničky vyrobené Ayscoughem byli skládací. Tenhle systém se používá dodnes. Čočky
byly vyrobeny s tenkého čirého skla. Ayscough si také všiml, že bílé světlo procházející
přes čočky často způsobuje potíže. Proto začal čiré čočky nahrazovat zelenými, nebo
modrými skly. Můžeme tedy říct, že Ayscough byl významný nejen vynálezem
skládajících straniček, ale také ho můžeme považovat za jednoho s prvních, kteří vynalezli
brýle sloužící k ochraně před slunečním zářením. V tomto období vznikají také
ve Španělsku první barevné čočky zásluhou Pabla Mingueta . Šlo o čočky tyrkysové,
zelené nebo žluté. Brýle se postupem času dostali také do Ameriky. Výraznou zásluhu
na tom mněli hlavně evropští kolonizátoři, kteří začali s brýlemi obchodovat. Tyto brýle
však byli příliš drahé. V roce 1700 stály zhruba 200 dolarů.
V roce 1780 vynalezl Benjamin Franclin první bifokální čočky. Jak se sám vyjádřil,
k tomuto objevu ho přiměla vlastní lenivost. V průběhu cestování vlakem často psal nebo
četl a taky obdivoval z okna okolní krajinu. To ho však neustále nutilo měnit brýle
na dálku a na čtení. Jednoho dne ho napadlo, že kdyby přepůlil čočky na dálku a na blízko
a zasadil je do očnic, získal by brýle, které by mohl používat na čtení i na dívání se
na dálku. A tak vznikly první bifokální brýle. V roce 1825 vynalezl Angličan Sir George
Airy první astigmatické brýle. O rok později pak John Hawkins sestrojil trifokální čočky.
Vývoj brýlí a brýlových čoček prošel dlouhým vývojem, který neustále pokračujea světoví producenti přicházejí každoročně s novými a dokonalejšími typy brýlovýchčoček, které se liší od svých předchůdců lepším optickými i estetickými vlastnostmi.
První bifokální brýle sestrojené B. Franclinem
